Strach nemusí být nepřítel. Někdy ale zabíjí.

30.01.2021
Photo by engin akyurt on Unsplash
Photo by engin akyurt on Unsplash

Že je doba covidová charakteristická strachem, čteme snad všude. Přitom nám strach nemusí být vždy nepřítelem. Může nás dokonce zachránit. Bohužel ale i zabít.

Nejde totiž o emoci, která by byla úplně k zahození. Pravda - ti, kteří ji nemají, patří často k vítězům. Ale taky k obětem exekutorů nebo klientům záchranářů. V minulosti si prý všichni nesmírně vážili lidí, kteří dokázali nebezpečí vytušit dřív než ostatní. Byli citliví na ohrožení, dnes bychom řekli bojácní.

Doba plná nejasných zpráv o pandemii, která možná je a možná není, ale vyvolává spíše strach nebezpečný. Protože pramení ze zmatku a nejistoty. Čemu nerozumíme (a co zároveň skrývá potenciál ohrožení), nás totiž zpravidla děsí. Podobně jako třeba neznámý zvuk ve tmě.

Vládnoucí elity a jejich sluhové lidem moc klidu nepřidávají. Je oprávněnou otázkou, zda z neschopnosti či záměrně. Jak to vypadá v ČR? Nic neříkající čísla, změny v systému, který stejně o ničem nerozhoduje.... nezdůvodněná opatření... a tak by se dalo pokračovat.

Na jedné straně pak stojí ti, kteří by vás nejraději zbili, pokud vám rouška spadne pod nos. Eventuálně poslali na nucené práce, když si dovolíte o oprávněnosti opatření pochybovat. Lidé, udávající průvodčí ve vlaku, že neodhalila člověka bez zakrytého nosu a hned nezavolala policii.

Na druhé pak zastánci odporu, schopní věřit nejneuvěřitelnějším nesmyslům. Nemyslím otázky, kdo na "pandemii" vydělává či zda PSR testy mají smysl. Ty jsou oprávněné. Ale třeba, že testovací tyčinka propichuje mozek. Nebo že Facebook zablokoval nějaké erotické stránky kvůli očkování. Twitter pak zablokováním stránek Donalda Trumpa - se stejným záměrem - zase porušil americkou ústavu.

Kde se ta agresivita - možná až smrtící - bere? U některých lidí jde hlavně o projev jejich vlastích nezpracovaných deprivací. Jsou agresivní v souvislosti s čímkoliv, tak proč ne s covidem.

Za velkou částí ale stojí právě strach. Když už nám politici nechtějí pomoct v tom, aby jejich kroky byly předvídatelné, aby odkryli, co vědí a co ne.... budeme si muset pomoct sami. Ani ne tak sdílením různých informací z pochybných zdrojů. Jako spíše otázkou: mohu reagovat jinak? Zní to primitivně. Ale někdy právě ta primitivní otázka dokáže člověku otevřít alternativní cestu.